Část 2

9. června 2012 v 3:13 |  TNWH
>FRERARD,
SEX.


Už mi to nevadí, nevadí mi to věčný stěhování. Dá se říct, že jsem si zvykla. Dřív jsem s tim měla problémy, ale teď mi je to jedno. Vim že už si nenajdu moc přátel, a že by mě to trápilo? To né. Mám radši klid, uspořádanost v sama sobě a pořádek ve všem.

"Katy, tady se ti to bude určitě líbit. A myslím že to bude na víc než půl rok." Řekla máma když vylejzala z auta. Proč jí nevěřím? Tohle mi říká vždycky, a nikdy to není pravda.
"Okay, pamatuju si," řeknu a pobírám svoje kufry.
Uprostřed kamené cestíčky se zastavím, položím kufry a kouknu na můj nový život. Na náš nový barák. Jestli to máma myslela vážně, to že tu budem víc jak půlrok, tak si tenhle život užiju.

"Co na to řikáš? Je pěknej co?"Usmála se mamka když došla ke mně a já přikývla. Nemužu na ní bejt teď nějak zlá nebo ne, odtažitá a tak. Má to teď těžký, umřel jí přítel. Kterého soudím opravdu moc milovala, já jsem ráda že se z toho nezhroutila. Že dokáže fůrt pracovat. Obdivuji jí, je vážně užasná, znám pár příkladů matek který by ani rok po tom nepracovaly a tak dále. Musim jí pomoct,
protože jí miluju. Jsem ráda za to, že se usměje proto že vím že je to upřímný. Maminka se vdycky směje upřímně. Nikdy jsem jí neviděla smát se falešně.

"Pokoj máš nahoře, třetí dveře na levo, to poznáš jsou tam nahoře jenom čtyři pokoje. Můj, tvůj, pokoj pro hosty a koupelna. Ty máš ten menší, neva?" Řekla když odemykala dveře já jí zase přikývla a usmála se. "Maminko?", "Ehm?" "Mám tě strašně moc ráda." Řeknu jí a zasápu se po tich kufrech. "Já tebe taky, broučínku." Řekla mamka a dá mi pusu na čelo. S tim už jdu nahoru, do poschodí.
Dům je celkem pěkný. Zatím co jsem stačila postřehnout byl obejvák a chodba se schodištěm. To vše bylo zladěné do krémové barvy. Uvidíme jestli to tak bude i zbytek domu.

"Tak, tady to bude asi moje..." Zašeptnu si pro sebe, a rozhlédnu se po středně velké místnosti s jemně fialovýma stěnamy. V pravo v rohu byla šatna, no ne, to si snad ani nezasloužím. Ušklíbnu se pro sebe. Nevím co do tý šatny asi nastrkám, když nezaplním ani polovinu jeho obsahu. Navíc, bude to vypadat moc černě, když je tak hezky světlej. Nábytek už je naskládanej před barákem, stěhováci totiž jeli přesně před náma, takže přece jenom tu byli o něco dřív. Protože nás předjelo ještě spoustu aut. Po dvanáctém autě nám stěhováci zmizely z dohledu. Ale mě a očividně ani mámu to nějak netrápilo. Je to nepodstatný, zatím.

Kufry a tašky jsem si položila na zem v šatně, aby se to nepletlo při stěhování nábytku do mého pokoje.
"Šup, šup dolů..." Řeknu si pro sebe radostně a radostně seskakuju schodiště po dvouch. V tom jsem ale uklouzla a spadla, zrovna šel nějakej stěhovák s květináčema a odnášel to k mámě do ložnice. Takže se to všechno sesypalo na zem. Mám vážně štěstí, stěhovákovy jménem "Bruce Migl" jak jsem vyčetla z jeho cedulky kterou měl připíchnutou na prsu, se taky nic nestalo. A květináče se nerozbili, možná trochu naskřápli. Naposled jsem se omluvila a vydala se napříč chaosu v spodku domu.

"Zlatíčko, konečně jsi tady!" Zařvala na mě mamka. "Jak vidíš," řeknu a jdu k ní. Pohladila mě po vlasech a rozhlížela se kolem. Všude vládl rozruch, jenže takhle to máme skoro vždycky když se stěhujem. Ale tak co mužu bejt ráda že s mamkou nežijem v nějakém karavanu nebo tak něco, při téhle představě je mi vždycky nevolno. Víte co by to muselo být za nepohodlí? Neměla bych jsem moc soukromý. A to bych neunesla, protože jsem tichej a svůj člověk. Takže bych dny s matkou neunesla, ovšem to myslim tak v jedný dvouch místnostech.

"Stěhováci už ti do pokoje nosej nábytek, takže chvíli počkej a pujdeš si to tam zpacifikovat." Usměje se na mě máma a probodává mě svýma zelenohnědýma velkýma očima. Má moc hezký oči, takový chci taky. Velký je sice mám, ale barvu moc hezkou nemám. Mám hnědou barvu s odleskem žluté. To prej ukazje že člověk co má tohle zbarvení tak má zmatek v životě. A u mě to asi pravda bude. Protože ten zmatek v životě mám. Jsem si tím jistá, ale tenhle půl rok (nebo víc jak říká mamka) si v ňom chci udělat pořádek.

Když stěhováci odjeli pryč, pustili jsme se s mámou do detailů obejváku kuchyně jídelny a koupelen. Už jsme skoro všechny doplňky měly koupený takže nebyl problém to tam naaranžovat aby to vypadalo pěkně.
"Tak, do čeho se dáme první?" Zeptá se mě mamka a já pokrčím rameny, ona se negativně koukne do kuchyně a já kývnu. Je mi jasný že nejdřív budem dělat kuchyni. Ani nevím na jak dlouho tohle všechno bude, pochybuju že celej dům zvládnem do tří hodin. Máme to zmáknutý tak do Osmy, takže čtyři hodiny možná.

"Kam chceš dát tenhle obraz? Je pěknej. Hodí se k lednici..." Zeptá se mě mamka a štranduje s tim po zdech. Já jsem si dala ruce v bok a přemýšlela. "Hm, já bych to dala támhle jak končí linka," ukázala jsem jí. "Vidííš to?" Kývla a šla to tam zkusit. "Jo to pujde...." Usměje se mamka a já kývnu. Když to tam montuje, sednu si na linku a nalévám si pomerančový džus. Mám ho nejradši vůbec z džusů.

Měla jsem pravdu opravdu jsme to kolem osmé dodělaly, jsem fakticky moc unavená. Jenže ještě si musím povlést postel a ještě něco udělat v pokoji. I když, to bych nechala na zítřek, a stejně bych asi rušila mámu. Takže si pujdu lehnout dolů do obejváku k televizy to mi bude uplně nejvíc pohodlný. A navíc, zejtra do nový školy ještě nejdu. To až příští tejden.
Takže dobrou, dobrou nový obýváku....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama